Trenér Pechr: Za posledních osm kol patří hráčům můj obdiv a dík

Přesně před třemi týdny dotáhlo Jerigo svou stíhací jízdu do vytouženého konce a zajistilo si druholigovou příslušnost, ačkoliv jen remizovalo s Kladnem. Nicméně plichta Wizards s Chomutovem a prohra Turnova s Teplicemi jej posunula na devátou pozici. Přitom 29. ledna prohrávalo po špatném úvodu proti Wizards 0:2, načež otočilo na 3:2. Navíc tak trošku symbolicky ukončilo 3,5 měsíce bez výhry tím, že v poslední vteřině ubránilo standardku, ze které dvakrát inkasovalo vítězný gól v onom čase 39:59. Na jakémsi zmrtvýchvstání má velký podíl kouč Jiří Pechr

Jaké to je zachránit se potom, co dvakrát dostaneš vítězný gól v poslední sekundě, nevyhraješ 3,5 měsíce a sedmkrát padneš o branku?

Tak to, že jsme nevyhráli 3,5 měsíce a sedmkrát padli o branku, jsem si ani nijak neuvědomoval. Bral jsem každý zápas samostatně a bylo potřeba hledat příčiny prohry a případně pozitiva, od kterých se odrazit. Jinak pocit záchrany byl super. Určitě byly dny, kdy by jen málokdo na nás cokoliv vsadil cokoliv, že nakonec skončíme devátí.

Není záchrana takovým způsobem ještě větším úspěchem než bronz z první druholigové sezony?

Úspěchem určitě není. Měli jsme kádr na to být výš a hrát klidný střed tabulky, takže z tohoto hlediska to určitě byl neúspěch. Co se týče emocí a euforie, tak to bylo asi tak desetkrát větší, protože posledních 7-8 kol se hrálo na morál, se zraněnýma a všichni se k tomu neskutečně čelem postavili a vydali ze sebe maximum a za to jim patří můj obdiv a dík, takže z tohoto pohledu si to deváté místo plně zasloužili.

Kdy sis poprvé uvědomil, že realita je taková, že hrajeme o záchranu?

Prakticky po prohře doma s Jabloncem. Pak byly zápasy, kde jsme se z toho mohli dostat, ale od toho zápasu bylo vidět, že rozhodně budeme v dolní polovině tabulky.

Kdy se podle tvého názoru začala sezona otáčet správným směrem?

Domácí výhrou nad Wizardy, bez ní by to samozřejmě nedopadlo. Ale i každý další zápas se musel povést, bez toho každého bodu bychom to neuhráli.

Kde bys viděl pozitiva zápasu s Krupkou krom šokujících tří bodů? Nebylo ale důsledkem tohoto vítězství, že jsme o pět dní později prohráli v Jablonci a nedokázali zůstat nohama na zemi?

Nemyslím si, že jsme zápas v Jablonci nezvládli kvůli výhře nad Krupkou. Z těch dvou zápasů jsme potřebovali alespoň tři body a překvapivě jsme ji získali doma s Krupkou, a ne v Jablonci. Ale tam se nám dlouhodobě nedaří a ten zápas jsme celkově odehráli špatně. Jestli to bylo podceněním Jablonce, to nevím. Já osobně jsem tam jel s obrovským respektem a věděl, že to musíme odmakat na 100 % a nic nepodcenit. To jsme i klukům vtloukali do hlavy. Jestli si to vzali k srdci, to si každý musí říct sám. Ale pravda je, že ten zápas jsme neodehráli dobře a zaslouženě tam prohráli.

Počítal jsi s tím, že můžeme Krupku porazit?

Na jednu stranu úplně ne, ale na stranu druhou - věřil jsem, že každý se dá porazit. Povzbuzením pro mě bylo, že v Krupce jsme neodehráli špatný zápas. V Plzni jsme měli trochu štěstí, ale především jsme koncentrovaně dodržovali taktiku, a tak jsme nakonec urvali tři body.

Mimochodem kde bys viděl hlavní přínos příchodu Václava Sklenáře?

Vencovo přínos měl být a také byl hlavně ve zkušenostech. Nám se nedařilo dotáhnout dobře rozehrané zápasy. Zde měl pomoct jako vůdčí osobnost na hřišti a využít svých zkušeností k tomu, aby nám pomohl ty zápasy dotáhnout.

V posledních sedmi zápasech jsme nasbírali třináct bodů, tedy skoro dvakrát více než v prvních patnácti. Proč?

Dokázali jsme uhrát ty dobře rozehrané zápasy, kdy jsme vedli. Asi se nedá přesně říct, co přesně to bylo. Jestli se projevilo, že kluci si uvědomili, jak moc reálný ten sestup je a dali tomu trochu víc. Určitě pomohl i již zmíněný příchod Sklenyho a někde pomohla i trochu souhra okolností.

Jaká prohra paradoxně Jerigu nejvíce pomohla ve zbytku sezony? Tím myslím porážka typu, že se něco pokazilo, ale ve zbytku sezony jsme si na to dali podstatně větší pozor a zapracovali na tom…

Bojím se, že žádná. Byly zápasy, kde jsme podali dobrý výkon a třeba smolně nebo blbě prohráli. Ale další zápas jsme znovu začali špatně a jen jsme pak ty zápasy dokázali otočit a dotáhnout. Ale že bych tam viděl nějaké ponaučení z předchozí prohry a vyvarování se podobných chyb, to jsem neviděl. Spíš nás vždycky nakoplo, že už nemáme co ztratit a pak už jsme se trochu vezli na vlně, že to dokážeme.

Můžeš být konkrétní, jak tě tato sezona posunula jakožto trenéra z hlediska psychologie?

Těžká otázka. Asi nejvíc jsem se utvrdil v tom, že mám víc věřit své intuici. Zároveň ty dlouhé nezdary mě naučily víc vnímat povahy hráčů a zlepšily můj individuální přístup k nim.

Jak těžké bylo pracovat s hlavou hráčů v závěru sezony, kdy jsme najednou byli v laufu, ale zároveň bylo zapotřebí, aby toho sebevědomí nebylo až moc?

Byl to chvílemi neuvěřitelný psychologický dril. Furt hecovat a připomínat, že není konec a že furt musíme držet koncentraci a jet na 100 %, aby nedošlo k uspokojení a podcenění…

Na závěr – jednalo se o kvalitativně nejlepší druholigový ročník za dob, co pamatuješ?

To nevím. Těžko se to porovnává, když sezona byla extrémně ovlivněna covid nařízeními. Ale jinak mi to přijde každý rok stejné. Vždy jsou 1-2 silné týmy, adepti na postup. Zbytek spolu bojuje na krev o zbylá místa. Jen letos tam asi nebyl žádný velký otloukánek, což předchozí sezony podle mě vždy byl. V tom to bylo možná jiné, kvalitnější. Co se mi líbí, že soutěž se celkově stává každý rok víc futsalovější a tím se zlepšuje.