Daniel Klečka: Zápasy proti kvalitnějším týmům mě dost posouvají

Gólman Daniel Klečka působící v ligovém Ústí nad Labem na omezený přestup dosáhl na největší individuální ocenění ve své kariéře, když byl futsalovou veřejností vyhlášený druhým nejlepším gólmanem v republice za uplynulý kalendářní rok. V rozhovoru nepřímo přiznává, že vše zlé je pro něco dobré a paradoxně jej nakoplo zranění kolene při chycené desítce nejlepšímu střelci památné baráže s Chorvatskem Radimu Zárubovi. Tím pro něj předčasně skončila minulá sezona. Že by se se Zárubou jednou setkal v reprezentačním dresu? V tomto ohledu zůstává Klečka nohama na zemi.

Jaké byly tvoje bezprostřední pocity potom, co jsi zjistil, že jsi byl vyhlášený druhým nejlepším brankářem v republice za loňský rok?

Byl jsem velmi příjemně překvapený a moc si toho vážím. Je to asi největší individuální ocenění, které jsem získal. Tuhle sezónu toho bylo víc pozitivního (záchrana v lize, titul v kraji s FK Lochotín), takže tohle byla taková třešnička.

Jak konkrétně se na onom ocenění podílelo Jerigo?

Věřím, že mi kluci pár hlasů poslali, takže na tom určitě mají svůj podíl. Díky za to.

Poslední zápas za Jerigo jsi odchytal 9. října 2020. Jak si má člověk vysvětlit, že za ani ne rok a půl, kdy tě znal málokdo, jsi se vypracoval mezi nejlepší gólmany v zemi?

Potom, co jsem si loni v únoru vážně poranil koleno, jsem si myslel, že je to konečná. Ve výsledku mi to zranění možná pomohlo si to trochu srovnat a zkusit ještě víc na sobě začít makat a ukázat, že chytat ligu nebyla náhoda. Takže si myslím, že je to kombinace přístupu a chuti na sobě pořád pracovat.

Pomyslnou výhodou pro mě je, že na mě jde za zápas obrovské množství střel. Zápasy proti kvalitnějším týmům mě dost posouvají a sbírám díky tomu spoustu zkušeností. Zároveň musím říct, že mám ještě dost nedostatků. Ale dělám na tom. 

Když vezmu TOP 5 ankety, tak jsi jediný, který nemá zapsaný minimálně jeden reprezentační start. V květnu je reprezentační kemp, na podzim startuje kvalifikace na MS 2024. Jak reálně vidíš svoje šance, že by ses mohl objevit třeba mezi náhradníky, ne-li ve finální nominaci, anebo považuješ reprezentaci pořád za něco sci-fi?

Pořád je potřeba brát v potaz, že to je „jen” anketa. Neznamená to, že jsem automaticky lepší než ti za mnou nebo naopak jednou tolik horší než Vahy, který získal skoro jednou tolik hlasů.

Zahrát si v reprezentaci by bylo něco úžasného. Myslím si, že to je sen každého hráče.  Navíc by mě zase obrovsky posunulo jen to, že bych si mohl s těma klukama zatrénovat. Ale jsem nohama na zemi a nijak zvlášť se k tomu neupínám. Ti kluci, co jsou ve výběru teď, tam jsou právem. Na druhou stranu to jsou příjemné starosti pro pana trenéra Neumanna, který má kde brát i v případě nějakých absencí a nemusí se ohlížet jen po gólmanech z mládežnických výběrů.

Mimochodem, jak vlastně pracovala hlava, když v některých letošních zápasech Ústí bylo po poločase rozhodnuto? To je něco, nač jsi nebyl zvyklý za dob chytání v Jerigu…

Tohle nějak neřeším. Vždycky dělám maximum proto, abych pomohl týmu a snažím se chytat pořád stejně za jakéhokoliv stavu. Člověk si je možná vědom toho, že v některých zápasech je to pravděpodobně jen otázka skóre, ale přesto jdu do každého zápasu se stejným nasazením. Každý zápas je nejen vizitkou týmu, ale i mojí vlastní. Myslím si, že soupeři už vědí, že jim góly nerozdám jen tak zadarmo.

V čem dalším je ještě z pohledu brankáře rozdíl mezi první a druhou ligou?

Rozdíl je obrovský, je to jiný svět. I když, co jsem měl možnost sledovat, druhá liga se dost vyrovnala a její kvalita se zvýšila. Hráči v první lize jsou méně předvídatelní v zakončení, jsou rychlejší, silnější, takticky vyspělejší – prostě profíci. Hraje se podle nacvičených kombinací a signálů, takže spousty gólů dostávám do prázdné.

Jak jsi se vyrovnával s loňskou prohrou v Chrudimi, kde jste mohli pomýšlet na vítězství a o plichtu přišli gólem, tuším, čtyři sekundy před koncem? Platí v tomto případě, že se z toho člověk vyspí?

Bezprostředně po zápase jsem byl zklamaný, že z toho nebyl aspoň bod, protože všichni kluci podali výkon na hranici svých možností. Do toho jsem měl štěstí, že to trefovalo buď mě nebo tyče. Ve výsledku jsem z toho měl dobrý pocit, protože to byl výkon, od kterého jsme se mohli odrazit v dalších zápasech. Dokonce jsem po zápase dostal spoustu zpráv, jak kdybych měl narozeniny (smích).

Mrzely mě spíš jiné zápasy z této sezóny, kde jsme na body měli (remíza 5:5 v Liberci, domácí prohra se Spartou 2:3 i venkovní prohra se Spartou 1:3).

Co si myslíš, že rozhodlo o tom, že jsi přeskočil některé reprezentační gólmany? Co mohlo v porovnání s nimi hovořit v tvůj prospěch?

To musí vědět především ti, kdo mi dali hlas. Ale díky tomu, že jde na mě tolik střel, tak jsem asi více na očích. Zároveň nemám tolik prostoru pro chyby jako třeba gólmani z prvních týmů tabulky. Jednak nedáváme tolik gólů a jednak může zápas skončit debaklem a v těch vyrovnaných zápasech nás to může stát body.

Možná si lidi všímají mého přístupu a chuti se pořád zlepšovat. Myslím si, že jsem ještě zdaleka nedosáhl svého stropu. Budu na tom pracovat.

Na závěr se asi nemůžu nezeptat – jak jsi vnímal pohled na druholigovou tabulku, kde jsi viděl Jerigo dlouho poslední a věděl, že mu nemůžeš jakkoliv pomoci? Nemrzelo tě až, že jsi se rozhodl pro Ústí? (ačkoliv jsi samozřejmě nemohl vědět, že Jerigo bude hrát o záchranu)

Už jsem skoro ani nedoufal, že to klapne a že se Jerigo udrží. Nakonec se to povedlo, za což jsem rád. Kluci se semkli a dobojovali to až do konce. Snad to příští sezónu bude o klidnější příčky v tabulce.

Nemrzelo, protože Radek chytal celou sezónu skvěle. Brankářský post nebyl místem, kde by Jerigo tlačila bota. Takže v tomhle ohledu mám svědomí čisté (úsměv).