Adam Malý: Česká vláda asi nikdy nesportovala

Dalším respondentem je Adam Malý. Jeho přínos pro Jerigo rozhodně není malý, ale velký. Zejména díky černé práci, spolehlivosti, vystupování a hlavně perfektnímu přístupu.

Za čtyři druholigové sezony jsi dal sedm branek (postupně jednu, dvě, jednu, čtyři). Proč se z tebe zatím nestal střelec?  

No, když si takhle ty počty gólů za uplynulé sezóny v lize zpětně čtu, tak se nemálo stydím a určitě mě mrzí, že jsem spoluhráčům a celkově Jerigu nemohl v uplynulých sezónách gólově více pomoct. Na druhou stranu – spoluhráči, co mě znají, tak moc dobře ví, že jsem se do role nějakého střelce nikdy nepasoval. Mám to i tak celkově nastavené při hře ve futsale na jakékoliv úrovni. Paradoxně mi udělá daleko větší radost to, když mohu někomu přihrát na gól před prázdnou bránu, nebo ten gól spoluhráči nějak připravit, než ten gól dát sám.

Vzpomeneš si na zápas ze závěru loňské sezony v Jablonci proti Pampuchu Liberec? Čím to, že jsi tehdy zaznamenal hattrick?  

Samozřejmě si na tento zápas vzpomenu, lhal bych, kdybych řekl, že ne. Těch důvodů, proč jsem v tomto zápase zaznamenal hattrick, je mnoho. První důvod byl určitě ten, že jsme jako tým nebyli pod nějak velkým tlakem, v lize to na dobré umístění v této fázi ligy již nevypadalo a tím pádem se nám hrálo daleko uvolněněji. Dalším důvodem bylo to, že jsem věděl, že obranná kvalita týmu, který proti nám nastoupil, nebyla zrovna dvakrát dobrá, takže bylo daleko jednodušší si nějaké gólové situace vytvářet. Za to, že to nakonec pro mě dopadlo hattrickem, patří nemalý dík mým spoluhráčům, kteří mi tyto gólové situace připravili.

Nedáváš moc emoce najevo. Jakými prostředky pracuješ na tom, že jsi během duelu poměrně uzavřený do sebe?

S tím nemohu tak úplně souhlasit. Ano, co se týče druhé ligy, zde se snažím nechávat emoce stranou, hlavně tedy ty negativní a daleko více se soustředit na hru, jak svoji individuální, tak hlavně týmovou. Přece jenom už je to druhá liga a každý hráč by měl mít nějakou svoji zodpovědnost. Ale v nižších soutěžích si myslím, že jsem se v tomto za poslední roky dost změnil. Dříve jsem byl i zde úplně bez emocí a různé narážky nebo provokace od protihráčů vůbec nevnímal. Dnes si myslím, že stačí celkem málo, aby se mým protihráčům povedlo mě nějak vyprovokovat.

Jestli si dobře pamatuji, tak snad nikdy neprotestuješ po výroku rozhodčích, natož aby dostal kartu za řeči. Proč? Jak v sobě třeba dokážeš udržet pocit křivdy a nijak ho neprojevit?  

Ten důvod je úplně jednoduchý. Tím, že budu proti rozhodnutí rozhodčího protestovat, i když budu stoprocentně přesvědčený, že má náš tým popř. přímo já pravdu, tak tím bohužel jeho rozhodnutí už nezměním. Paradoxně se pak může stát, že tyto slovní ,,přestřelky“ mezi hráčem a rozhodčím můžou hráče úplně rozhodit. Přestane se soustředit na svoji hru, daleko více chybuje, dokonce může být pak zbytečně vyloučen a tím ohrozí výsledek.  

Tuším, že před dvěma lety jsi vyhrál v APF cenu pro nejužitečnějšího hráče sezony. Co to pro tebe znamenalo?  

Tak upřímně jsem toto osobní ocenění vůbec nečekal. Doteď si pamatuji, jak mi výhru této ceny oznámil Michael Sinkule a já si myslel, že se jedná o nějaký vtip z jeho strany nebo že si určitě spletli hráče v celkovém umístění. Určitě na to mělo vliv to, že hraji v Plzeňském kraji za spoustu týmů a pokud se vám ve více soutěžích daří, tak jste celkově daleko více vidět a tím pádem i užitečnější, než když hrajete jen za jeden nebo dva týmy. Osobně pro mě byla tato sezóna, co se týče statistik a celkových umístění týmů v kterých hraji, dost vydařená, takže to mělo také svůj podíl. To ale nemění nic na tom, že si myslím, že toto ocenění mohlo dostat spoustu jiných hráčů, jak z Jeriga, tak i z jiných týmů, kde dosahují hráči daleko větších kvalit, než já.

Když odbočím do současnosti. Jak vnímáš poslední rozhodnutí vlády, že se amatérský sport může provozovat pouze s rouškami? (Rozhovor vznikal ještě před pondělní úpravou nařízení, které amatérský sport povoluje bez roušek, ale s nutností podstoupení testů)

Určitě to vnímám tak, že asi nikdo ze současné vlády nikdy aktivně nesportoval (smích). Sportování v hale s povinností nosit celou dobu roušku si vůbec nedokážu představit.

Jaký byl z tvého pohledu kalendářní rok 2020? Ať už ze sportovního, či jakéhokoliv jiného hlediska…  

Ze sportovního hlediska to má pro mě dvě strany mince. S Jerigem jsme chtěli v sezoně skončit jako při naší premiérové sezoně ve druhé lize alespoň na bedně, ale to se nám bohužel nepodařilo a hodnotím to jako neúspěch. Co se týče nižších soutěží, jako byl krajský přebor a plzeňský pohár APF, které mají rok od roku vyšší a vyšší úroveň, tak zde jsem si dal osobně celkem velký cíl, a to postoupit v obou soutěžích až do finále. To se nakonec povedlo, a i přes to, že z toho bylo smolně dvakrát druhé místo, tak to hodnotím bezpochyby kladně. Jinak budu mít tento rok, asi jako většina z nás, spojený s nemocí Covid-19.

Co pro tebe znamenají Vánoce? Jaké to je mít na Štědrý den svátek?

Vánoce pro mě znamenají hlavně dny volna a čas strávený s těmi nejbližšími.

Ani ne měsíc zpátky postihl část naší rodiny koronavir a někteří členové rodiny, mě nevyjímaje, jsme museli podstoupit povinnou karanténu. Teď, když už je vše v pořádku, se o to více těším na letošní Vánoce, kdy budu moct více času trávit s rodinou.

Mít svátek na Štědrý den má pro mě asi jednu malou výhodu, a tou je to, že oproti jiným členům rodiny dostávám nějaké dárky již ráno.