Daniel Klečka: Na medaili máme, musím ale něco chytit

Plzeňské Jerigo se může po roční odmlce spolehnout na brankáře Daniela Klečku. Toho zapůjčil prvoligový Interobal na hostování do konce května 2019. V rozhovoru padla řeč na jeho pocity z působení v dresu třetího týmu republiky. Klečka prozradil i jméno člověka, který měl na jeho dosavadní futsalovou kariéru největší vliv.

Chytal bys radši druhou ligu v Jerigu, anebo dělal trojku v prvoligovém Interobalu, avšak měl tréninky s reprezentanty, které by tě daleko více posunuly?

Kdybych raději dělal trojku bez zápasového vytížení, asi bych tu nebyl. (úsměv) Jedna věc je trénovat s top týmem plným reprezentantů, ale když bych pak ten posun neměl kde ukázat, nejspíš by to bylo k ničemu. Potřebuju chytat. I proto jsem opět v Jerigu. 

Myslíš, že v Jerigu je lepší parta než v Interobalu?

Každá parta má co do sebe. Interobal je víceméně profesionální klub, kde se od hráčů a všech dalších členů týmu očekává profesionální přístup. Na srandičky není tolik času, ale i tak tým drží při sobě. U Jeriga je to uvolněnější a mnohem více o pohodě než o futsalu. 

V čem je největší rozdíl mezi Davidem Fričem a Jiřím Pechrem?

Asi se to ani nedá srovnat. A to vůbec nemyslím ve zlém. Bavíme se o profesionálním a „rekreačním” futsale. 

Ale největší rozdíl vidím rozhodně ve zkušenostech. Frigo je profesionální trenér, který má hromadu zkušeností jako hráč i jako trenér na nejvyšší úrovni i v reprezentaci. A pak má k dispozici široký kádr vynikajících futsalistů, spoustu tréninkových jednotek, prostor na video rozbory atd. 

Oproti tomu má Stífa hráčské zkušenosti z nižších soutěží a trenérské pouze z tří sezón druhé ligy. A pak prostor na jednom tréninku týdně, kde se navíc sejde tak polovina týmu, protože všichni pracují, studují nebo hrají fotbal. Podmínky má mnohem složitější, ale i tak dokáže v rámci možností pracovat na maximum.

Typově jsou to však úplně odlišné osobnosti.

Vyhovuje ti, když trenér žije s mužstvem jako David Frič, anebo se chová se stylu á la Roger Federer a nedává emoce tak najevo?

Futsal je týmová hra plná emocí, trenér by měl rozhodně žít s týmem, ale zároveň ho umět vést a zachovat klid i ve vypjatých situacích. A to Frigo umí. 

Myslíš, že to je skutečně největší odborník na futsal u nás, jak se v českém futsalovém prostředí říká?

Nemůžu moc srovnávat, ale je to obrovský profesionál, který má mnoho zkušeností. Ví, co dělá a má můj respekt. A těší mě, že si mě před rokem vybral do svého týmu.

Na jaře jsi získal bronzovou medaili. V čem konkrétně tě rok v Interobalu posunul, co se týče brankářských schopností?

Získal/nezískal. Zasáhl jsem pouze do dvou zápasů v lize, ale s týmem jsem to prožíval jak na lavičce, tak během tréninků. Pro mě je odměnou, že jsem dostal příležitost ukázat se v nejvyšší soutěži, což nikdo včetně mě nečekal. 

Na můj brankařský posun má největší vliv Mário (Mário Vozár, trenér brankářů Interobalu, bývalý gólman Sparty nebo tehdejší Balticflory Teplice – pozn. aut.). Když jsem přišel, neuměl jsem snad vůbec nic. Aspoň mi to tak teď připadá. Mário mě naučil základy a spoustu dalších věcí, ze kterých pořád těžím. Dal tomu trochu řád.

Navíc jsem se rozhodl díky zájmu gólmanů z nižších soutěží v Plzni předávat tyto zkušenosti dál, a tak máme každé úterý brankařské tréninky, které vedu. 

Přijde mi, že máš díky synovi čistší hlavu než před rokem. Tehdy pro tebe existoval pouze futsal. Alespoň jsi tak působil. Souhlasíš?

Nemyslím si, že díky synovi. Ale během sezóny v IO mě trenéři naučili při hře víc zachovat klid a být spíš hráčům oporou než jen nadávat. (úsměv) Soustředím se na svůj výkon tak, abych co nejvíc pomohl klukům.

Každopádně rodina je pro mě vždycky na prvním místě. Futsal je pořád jen zábava, ke který ale přistupuju vždycky s maximálním nasazením.

Dovedeš si představit, že by ses do Interobalu vrátil po ročním hostování? (Klečka je v Jerigu pouze na hostování do 30.5.2019)

Nevím, co bude za rok. Hostování mám sice na sezónu. Po sezóně mě čeká další operace ruky, kterou jsem si v dubnu zlomil. Pak se uvidí. 

V zájmu Jeriga je můj přestup, o který usilovali jak loni, tak i nyní. O záměrech IO nic nevím, ale pro všechny je dobře, že momentálně stabilně chytám.

Co se týče působení v Jerigu, tak v šesti kolech jsme pouze jednou prohráli, i když situaci musíme brát s velkou rezervou, kde vidíš největší rozdíl mezi současným kádrem a tím před dvěma lety?

Zatím jsme hráli pouze s jedním týmem z horní poloviny tabulky, se kterým jsme prohráli. Takže těžko hodnotit.

Rozdíl tam ale je. Kluci už jsou více sehraní a po dvou odehraných sezónách ve druhé lize mají už i nějaké zkušenosti. Takže už nehrajeme na náhodu, ale už tam jsou i nějaké futsalové momenty. (úsměv) Navíc se kádr vhodně doplnil. Chuť vyhrávat máme ale stále stejnou. 

Co se nezměnilo a co mi trochu vadí, je, že je pro většinu kluků pořád na prvním místě fotbal, případně jiný aktivity. To se pak odráží jak na výkonech, tak celkově na naší hře. Když ti hráč odehraje dva futsalové zápasy v nižších soutěžích, pak si skočí na velkej a pak přijde na náš sraz, musí to být na výkonu znát. Navíc pak hrajeme každý zápas v jiné sestavě. Na druhou stranu to respektuju, každý má možnost volby. 

Domníváš se, že v silách mužstva je medaile na konci sezony?

Druhá liga mi přijde vyrovnanější než v předchozích dvou sezónách, což je dobře. Přesto si myslím, že na medaili máme. Musím ale taky něco chytit. (úsměv)