Lukáš Pavlíček: V hlavě mi utkvěla technika Libanonců

Jednou z posil Jeriga v rámci omlazování před letošní sezonou byl Lukáš Pavlíček. Toho zástupci momentálně jediného druholigového plzeňského celku lanařili celkem dlouho. Pavlíček ale v rozhovoru vypráví hlavně o zážitcích z mistrovství světa univerzit, kde se dokonce dvakrát se Západočeskou univerzitou v Plzni probojoval až do finále.

Klasická otázka na úvod. Proč ses rozhodl pro Jerigo?

Ahoj, zdravím všechny příznivce futsalu. Důvodů, proč jsem se rozhodl pro Jerigo, bylo více. Začal bych tím, že mě lákalo zahrát si kvalitní soutěž, kterou druhá liga dle mého názoru určitě je. Vidím v tom potenciál, jak se stát lepším hráčem. Co jiného tě má posouvat, než když hraješ proti kvalitním týmům v těžkých zápasech. Posledním faktorem bylo, že Stífa s Prckem (trenér Jiří Pechr a asistent kouče Petr Kindelmann – pozn. red.) o mě hodně stáli, za což jim patří velký dík. Teď už je jen na mně, abych postupně důvěru splácel.

Všiml jsem si, že ses zúčastnil v barvách Západočeské univerzity v Plzni univerzitního světového šampionátu ve fotbale. Dokonce jsi přivezl i medaili. Můžeš nám přiblížit atmosféru turnaje a v čem konkrétně byl pro tebe přínosem z dlouhodobého hlediska?

Jojo, máš pravdu. V roce 2017 jsme na turnaj jeli poprvé. Absolutně jsme nevěděli, co od toho očekávat, a k překvapení všech jsme turnaj v Barceloně zaslouženě vyhráli. Myslím, že až zpětně jsme si s klukama uvědomili, že to byl velký úspěch. Rok na to jsme chtěli obhájit, ale prohráli jsme až ve finále s Moskevskou univerzitou RUDN, nutno dodat, že vyhráli zaslouženě. Sice jsme vedli do 80. minuty 1:0, ale mačkali nás celý zápas a v poslední desetiminutovce zápas otočili. Minulý rok v Pule jsme prošli skupinou s plným počtem bodů, kdy jsme ze tří zápasů nedostali ani gól a měli, myslím, skóre 9:0. Bohužel jsme vypadli ve čtvrtfinále s Marseille, kdy se nám zápas z naší strany nepovedl, takže z toho bylo nakonec páté místo. Takže za tři roky máme dvě placky, což si myslím, že v každoroční konkurenci 24 týmů, někdy i více, není nejhorší.

Atmosféra turnaje je každý rok super. Na jedno místo se ti sjedou sportovci univerzit z Evropy, Asie i Afriky, takže si myslím, že se jedná o velkou akci. Na druhou stranu tenhle turnaj nemůžeš porovnávat s univerziádou. To je jasné, tam startují profíci. O atmosféru na zápasech se starají hlavně sportovci, kteří mají volno mezi svými zápasy a jdou podpořit kamarády z univerzity. Je to tím, že zápasy hraješ ve všední dny, kdy jsou lidé v práci. A za další - ten turnaj nemá takové PR, aby se o tom lidé dozvěděli.

Přínosem je, že se můžeš porovnat s hráči, proti kterým bys jinak neměl šanci si zahrát. V paměti mi utkvělo, jakou techniku s míčem mají třeba hráči z Libanonu. V práci s míčem by se podle mě neztráceli ve futsalu ani v lize, ale horší už to bylo po taktické stránce a nechtělo se jim moc bránit. Další věc je, že cestuješ, poznáš jinou kulturu. Pokud bych mohl mluvit za sebe i za kluky, tak největším přínosem jsou ty skvělé zážitky a vzpomínky, které už ti nikdo nesebere. Je krásný, že máš doma medaile, poháry, ale stejně první, co si vybavíš, je ta fantastická parta lidí, která se tam sešla, a ta sranda, co jste spolu zažili, to je pro mě nejvíc. Když se doma podíváš na ty medaile, tak si nevzpomeneš, kdo rozhodl zápas nebo kolik si dal gólů, ale vybaví se ti ty zážitky. Je mi trochu smutno, že jsem se letos nemohl rozloučit, když nám to korona zhatila. Dokonce jsem si kvůli tomu o rok prodloužil studium a pak se nikam nejelo (smích).

Jakou úroveň má vlastně MS univerzit? K jaké české soutěži bys jej přirovnal? Upřímně si myslím, že se to nedá takhle říct nebo srovnávat. Každé ty týmy mají něco do sebe. Někdo je lepší někdo horší, ale především je to univerzitní fotbal/futsal, kde se hraje trochu odlišně a tím myslím to, že se méně brání a padá více branek. Nerad bych chtěl dělat nějaký soudy, jestli tenhle tým by mohl hrát divizi nebo třetí ligu nebo naopak kraj a níž.

V čem ti pomáhá futsal při fotbale? Jaký máš na to názor, že fotbalové kluby (až na opravdové výjimky) futsal zakazují?

Většina hráčů včetně mě chytá spíše ty zlozvyky (zpracováváš si podrážkou, převaluješ si míč). Futsal mi možná pomáhá při hře jeden na jednoho a určitě při hře na menším prostoru. Abych řekl pravdu, tak se tomu ani nedivím. Pokud klub dává hráči nějaké peníze, nechce, aby se mu zranil. Podle mě se dá futsal s fotbalem skloubit jen do určité úrovně, pak už se nedá sedět na dvou židlích, i když existují i výjimky.

Platí i opačně, že fotbal může pomoci futsalistovi?

Těžko říct. Asi je to individuální. Pro mě je třeba super změna, když se proběhneš po měkké trávě a nebolí tě tolik nohy jako z palubovky.

Odehrál jsi doposud dva zápasy (pohár s Interobalem a utkání na Kladně). Překvapilo tě v něčem tempo druhé ligy?

Minulou sezónu jsem se na zápasy Jeriga chodil dívat a popravdě mě tempo druhé ligy ani nepřekvapilo. Když za Západočeskou univerzitu v Plzni hrajeme na Českých akademických hrách, tak proti tobě nastupují hráči z první nebo druhé ligy, takže v tom takový rozdíl nevidím. Největším rozdílem jsou určitě standardní situace, ať už se jedná o rohy, auty nebo přímé kopy. Tam si musím jednotlivé signály zažít a věřím, že až potrénujeme, tak z nich budeme těžit.

Děkuji za rozhovor

Moc Ti děkuji za rozhovor a přeji všem pevné zdraví a doufám, že se zase brzy uvidíme na palubovkách. Mějte se pěkně.