Daniel Klečka: Chytání je hlavně o hlavě

Již třetí sezonu za sebou (a čtvrtou celkově) hájí branku Jeriga Daniel Klečka a patří k nejlepším druholigovým brankářům. V rozhovoru zdůvodňuje, proč nezůstal v Interobalu i jaký vliv měl na jeho kariéru bývalý gólman Sparty či Balticflory Teplice Mário Vozár.

Nosíš číslo 33, stejně jako nosil Petr Čech v Arsenalu. To je náhoda?

Je to náhoda. Ani si nejsem jist, kdo z nás ho měl dřív. Dostal jsem ho při svém fotbalovém angažmá v Německu (FC Furth im Wald), kdy původní brankář měl číslo 1 a jeho náhradník na soupisce 22. Mně tak dali automaticky 33. Nikdo se mě neptal, ale já to přijal a nakonec jsem rád. Předtím jsem nikdy neměl „svoje” číslo. Nosil jsem vždycky, co zbylo.

Ve fotbale je trendem, že se čím dál více dbá na brankářovu hru nohama. Myslíš si, že úroveň hry nohama brankáře je pro mužstvo důležitější ve fotbale, anebo futsale, kde může hrát pouze jednou? (když pomineme powerplay)

Myslím si, že především záleží na stylu, který daný tým praktikuje. Ať už jde o fotbal nebo futsal. V obou případech se to určitě hodí, když brankář nemá ty nohy jen na opírání. Mohu to teď porovnat, protože jsem se po několikaměsíční pauze vrátil k fotbalu a máme na tom trochu založenou naši hru. Hraju v bráně takového třetího stopera a klukům pomáhám - oni si ušetří nějaké kroky a navíc mají jistotu, že posbírám to, co propadne za obranu.

Ve futsale se to (kromě powerplay) hodí při rozehrávání autu na vlastní polovině pro rychlý přesun na soupeřovu polovinu a taky když obránce nemá jinou možnost.

Také si myslím, že je to důležité i pro hráče, když vědí, že si můžou dozadu pomoct s brankářem, aniž by museli mít strach, co přijde.

Po tvém návratu a vzápětí přestupu z Interobalu ještě Jerigo ani jednou neudrželo nulu. Proč?

Protože mi kluci asi moc věří. (úsměv) Kdo brání, nevěří brankáři. Když vyhrajeme, je mi ve finále jedno, jestli jsem dostal dva nebo pět gólů. Ale samozřejmě góly dostávám nerad.

Vím, že na tvoji kariéru měl velký vliv Mário Vozár. Můžeš být konkrétní, v jakých atributech pozvedl tvé chytání?

To je jednoduché. Než jsem se dostal Majcovi pod ruku, tak jsem chytal na náhodu nebo podle toho, co jsem viděl na Youtube. Naučil mě hlavně základy a taky správné nastavení v hlavě, díky čemuž nechytám dobře, jen když mám den, ale držím stabilní výkony.

Domníváš se, že bys měl na to chytat v lize?

Je těžké něco takového o sobě tvrdit. Zvlášť když jsem toho tolik v lize neodchytal. Ale domnívám se, že bych tam ostudu určitě neudělal.

Dovolím si osobní otázku. Jaký dopad na tebe mělo založení rodiny, co se týče fusalu?

Byl to hlavní důvod, proč jsem se po sezóně v Interobalu vrátil do Jeriga. V opačném případě bych o další minuty v lize určitě ještě minimálně rok/dva bojoval. Je to o prioritách. Rodina je pro mě nejdůležitější, takže má rozhodně přednost před futsalem a vším ostatním.

Jak udržuje brankář koncentraci? Tím narážím na to, že gólman musí být 40 minut soustředěný, nemůže vystřídat a jakákoliv jeho chyba je mnohem více vidět než hráčova chyba.

Myslím si, že celkově chytání je z velké části o hlavě. Něco člověk umí, ale když pak má málo sebevědomí nebo se nechá rozhodit gólem či nepříznivým průběhem zápasu, pak jsou mu všechny ty dovednosti k ničemu. Je to jen futsal - když se prohraje, tak se prostě prohraje. Ale jdu tam s tím, abych maximálně pomohl týmu. A když kluci vidí, že mají vzadu jistotu, hraje se jim mnohem líp a dokážou pak třeba zápas otočit nebo alespoň vyrovnat.