Josef Vitouš: Jerigo mi doporučil Kocák

Josef Vitouš hrál ještě v loňské sezoně kraj a snil o tom, že by si vyzkoušel druhou ligu. Toto přání se mu splnilo, v čemž měl prsty i Václav Koc, dnes již hráč Ústí nad Labem. V rozhovoru také vysvětluje, jak je to s jeho rodinnou vazbou na Ondřeje Vitouše.

Jak se uskutečnilo tvoje angažmá v Jerigu?

Velkou zásluhu na tom má futsal a malá kopaná v Plzni. Potkávám se zde s mnoha hráči z různých týmů, čímž jsem se dostal drobet do povědomí. Nicméně odchozí hráč Véna Koc mi přímo na společných trénincích vyzval, ať zkusím trénink v Jerigu a dál se uvidí. 

Angažmá v Jerigu byla rychlovka, anebo to byla věc, ke které se delší dobu schylovalo?

Upřímně, vůbec jsem netušil, co mi kouč Jiří Pechr odepíše. Nakonec souhlasil, abych na trénink dorazil.  Popravdě o zápasech jsem jen snil. Trápila mě bolest kolene a kádr týmu je dost široký. Po tréninku jsme byli s koučem domluvení, že první zápas v Bolce nehraju. Trochu mě překvapilo, že mi to vůbec sděloval. (smích) Podvědomě jsem s tím počítal. Nicméně přišlo hodně omluvenek a já byl vyzván na pomoc. Ačkoli jsem nebyl zdravotně stoprocentní, tak jsem stejně kývl. Takže to byla spíše náhoda, než že by se mělo k něčemu schylovat.

Tvrdíš, že jsi to nejlepší ještě neukázal. V čem myslíš, že můžeš být pro mužstvo přínosem?
Ano, troufl jsem si to napsat na svém profilu na Facebooku. Zatím jsem byl na hřišti hodně ostýchavý. Tím, že ještě nemáte důvěru mezi spoluhráči, tak je to na hráči poznat. Nesoustředí se na vlastní hru, hraje vlastně jen tak, aby něco náhodou nezkazil. Což bych přirovnal například na našem bytí, kdy člověk chce žít svůj život naplno, ale místo toho jen přežívá. Takhle nějak jsem se cítil zpočátku. Přežíval jsem. Na Kladně už byla změna trochu vidět. Co se týče přínosu, tak jsem bojovný a především rychlý typ hráče. Jsem více áčkař než střelec, tuhle roli nechávám jiným. Nicméně, když je potřeba, tak vystřelit taky umím.

Na svém facebookovém profilu jsi hovořil o rozdílu mezi krajem a druhou ligou. Dělalo ti problém přizpůsobit se tempu druhé ligy?

Tempo se hodně odvíjí od toho, jak je tým sehraný. Ano, první zápas byl popravdě trochu šok. Nesehranost a spousta chyb. Do toho čísla signálů, které jsem si skoro nepamatoval, takže jsem se tam točil, jak vítr v bedně. (směje se) Výborně nás zdvojovali a zodpovědně bránili. Těžili z brejků, které uměli trestat.

Jaký máš rodinný vztah s Ondřejem Vitoušem, hráčem Jeriga?

Žádná rodinná přízeň. Každopádně tu otázku slýchávám často.

Přijde mi, že jsi nohama na zemi a do futsalu pořádně zažraný. Spoustu lidí v oné diskusi pod svým statusem psalo, že se diví, že hraješ až teď druhou ligu. Takže Jerigo je jenom přestupní stanicí?

Ano fotbal celkově miluju už odmala! Občas se stává, že mám fotbaly každý den nebo třeba jen jeden den volna v týdnu. Nicméně už se to snažím také regulovat, protože se to začalo projevovat na zdravotní stránce. Určitě bych nenazýval Jerigo přestupní stanicí, když jsem teprve nováčkem. Naopak se tu chci určitě usadit. Především chci nasbírat zkušenosti, poznat další super lidi, zlepšit své dovednosti, které bych pak chtěl zúročit na palubovce. Pokud bude příležitost, chci ukázat, že umím být platným hráčem.  

Preferuješ momentálně futsal, nebo fotbal?

Řekl bych, že ani jedno. Nějakou dobu preferuji před velkým fotbalem malou kopanou, a to konkrétně Superligu (nejvyšší soutěž v ČR – pozn. aut.). Aktivně zde působím a občas pomáhám s tréninky kouči Tomášovi Bochníčkovi, který letos pozvedl celý tým na zcela jinou úroveň oproti předchozím ročníkům. Kdybych měl vybrat mezi futsalem a fotbalem. Obojí má nějaká pro a proti. Fotbal poskytuje čerstvý vzduch, kdežto v hale je zase během zimních období tepleji. Futsal je zase živější a člověk přichází více do kontaktu s balonem, což mi asi více vyhovuje. Nicméně, pokud budeme hovořit přímo o Jerigu, tak zde vidím potenciál a motivaci se někam posouvat. Za mě tedy futsal.

Dokážeš se za aktuální situace a spartánských podmínek donutit k individuální přípravě?
Ne tak pravidelně jak bych chtěl. Posilování se snažím dodržovat, ale od začátku karantény jsem měl zatím jen jediný výběh.

Psal jsi, že se těšíš na tréninky, kde si to všechno určitě sedne. Kdy konkrétně si to vůbec bude moci sednout? Do konce kalendářního roku, anebo až v roce 2021?

Neumím úplně předvídat budoucnost, i když si to možná někdo z týmu FC Zmar myslí. Moc bych si přál, aby soutěž ještě pokračovala v tomto roce.  Bohužel, není v mých silách o tomhle rozhodovat. Proto o tom budu stejně tajně snít, jako o prvním zápasu za Jerigo a třeba to klapne. Pokud by pandemie přešla, věřím, že si to sedne rychle.